"Šachy jsou hra původu prastarého," hlásaly dříve s oblibou šachové učebnice a připomínaly pověst o jejich vzniku. Vymyslel prý je za jedinou noc moudrý bráhman Sissa pro pobavení indického vladaře. Nadšený vládce vyzval vynálezce, aby si sám určil odměnu, a byl zklamán, když bráhman nechtěl zlato ani stříbro, ale „jen“ pšenici. Na prví pole šachovnice jedno zrno, na druhé dvě, na třetí čtyři, na čtvrté osm, na páté šestnáct a tak dále. „Tak málo?“ divil se vladař. Ukázalo se však, že takové množství pšenice není v celé indické říši, ba ani na celém světě.

Podle jiné pověsti vymyslel šachy řecký bohatýr Palamedes pro zábavu a kratochvíli řeckých vojáků při obléhání Tróje.

Skutečnost byla jiná. Hra vznikla v šestém století našeho letopočtu v Indii a někteří historikové kladou její vznik do doby ještě dávnější. Přes Persii (dnešní Írán) a Arábii nastoupila cestu do Evropy a rozšířila se postupně do celého světa. Její pravidla se postupně měnila a zdokonalovala až k dnešní podobě. Docela určitě ji nevymyslela jedna chytrá hlava přes noc.

Šachy jsou duševní sport, který rozvíjí tvůrčí myšlení, paměť, fantazii, přesnost a vůli. „Šachy jsou pro každého tím, co v nich hledá,“ prohlásil bývalý mistr světa Michail Tal, duchaplný šachový publicista. „Pro jednoho jsou pouhou zábavou, pro druhého společenskou záležitostí pro třetího sportem, čtvrtý je chápe jako umění, jiný jim věnuje celý život.“ Jejich myšlenkové bohatství je nevyčerpatelné, neustále se v nich objevují nové možnosti.