Když někdy roku 1969 přísný patriarcha sovětské šachové školy Michail Botvinnik prohlásil, že budoucím mistrem světa bude Karpov, vyvolalo to tak trochu rozpaky. Anatolij Karpov do té doby sice vyhrál juniorské mistrovství světa a menší turnaj u nás v Třinci, ale byl mezinárodně celkem neznámou veličinou. Anotolij se narodil 23. května 1951 v uralském městě Zlatoust. Když mu byly čtyři roky, otec ho naučil hrát šachy. Rodiče se později přestěhovali do Tuly a tam Tolja jako patnáctiletý získal titul mistra sportu. Jistě pěkné. Ale Fischer byl v tomhle věku již velmistrem.

V roce 1970 začal Karpov studovat ekonomii v Leningradě (Petrohradě). Jeho trenér se stal leningradský velmistr Semjon Furman, vynikající teoretik. Sám už neměl velké ambice a věnoval všechny své síly a ohromné znalosti svému svěřenci. A ten stoupal vzhůru jako raketa. Získal titul velmistra, v roce 1971zvítězil v moskevském Aljechinově memoriálu za účasti hvězd z celého světa, v roce 1972 vyhrál dva mezinárodní turnaje a roku 1973, když s probojoval mezi osmičku kandidátů mistrovství světa, vyhrál tradiční anketu šachových žurnalistů o „Šachového Oscara“. V tom roce prohrál ze 74 turnajových partií jen jedinou.

V roce 1974 vyřídil v prvním kole soutěže kandidátů Polugajevského nečekaně hladce 3:0 při 5 remízách. V semifinále narazil na Spasského, který před tím vyhrál přebor SSSR a byl ve vynikající formě. Karpov první partii prohrál, ale to byla také jediná prohra. Zvítězil 4:1 při 6 remízách. Potom ho čekalo finále s Korčným v Moskvě. Po 18 partiích vedl Karpov 3:0 a jeho vítězství se zdálo hotovou věcí. Přišla však chvilka zakolísání v 19. a 21. partii a vedení se snížilo na 3:2. Ale ve zbývajících třech partiích Karpov svůj náskok bezpečně udržel a získal právo utkat se s Robertem Fischerem o titul mistra světa. A dál je to už známá historie. Mezinárodní šachová federace FIDE přijela skoro všechny Fischerovy požadavky až na jeden, o kterém se můžete více dozvědět v jeho životopise (jednalo se o to, že Fischer žádal, aby mu titul mistra světa zůstal i za stavu 9:9, což FIDE již nepřipustila). Fischer nereagoval na výzvy FIDE (aby se zúčastnil dalších rozhodujících partií) a Karpov byl prohlášen mistrem světa.

Do roku 1978 se zúčastnil čtrnácti velkých turnajů, v nichž ve dvanácti zvítězil nebo se o vítězství dělil. „Šachového Oscara“ mu novináři udělovali nepřetržitě každý rok. V dramatickém zápase proti Korčnému v Bagulu na Filipínách obhájil titul 6:5 při 21 remízách. Karpov hraje přísně logický, občas až strojově působící šach. Sám sebe (stejně jako Fischer) považuje za žáka J.R.Capablancy. U šachovnice i mimo ni se skvěle ovládá a jen jeho poněkud slabší fyzický fond (v době svého vrcholu nevážil ani 50 kg) by mohl někdy být příčinou zakolísání v dlouhých zápasech. Protiváhou je velká ctižádost a silná vůle.